Aplikační potřeby materiálů pro přesné zpracování součástí

Pokud jde o zpracování přesných dílů, nelze všechny materiály zpracovat přesně. Některé materiály s nadměrnou tvrdostí překračují tvrdost zpracovaných dílů a díly mohou být poškozeny. Tyto materiály proto nejsou vhodné pro přesné obrábění, protože se skládají z dílů vyrobených ze speciálních materiálů nebo nemohou řezat výtahy.

Existují dva typy materiálů pro přesné zpracování komponent: kovové materiály a nekovové materiály.

Obecnými kovovými materiály s nejvyšší tvrdostí jsou nerezová ocel, následuje litina, měď a nakonec hliník. Zpracování keramiky, plastů a dalších nekovových materiálů.

Za prvé, existuje požadavek na tvrdost materiálu, která může být relativně vysoká v závislosti na situaci. Nicméně s omezením na požadavky na tvrdost zpracovaných dílů není zpracovávaný materiál příliš tvrdý. Ve srovnání s komponenty je tvrdší a nelze je zpracovat.

Dále je materiál měkký, tvrdý a vhodný, o něco menší než jeden řetězec tvrdosti ve srovnání s komponenty. Zároveň sledovat, jak jsou zpracované díly používány a přiměřeně volit materiály pro komponenty.

Stručně řečeno, přesné obrábění má několik požadavků na materiály a ne všechny materiály jsou vhodné pro zpracování. Například měkké materiály nevyžadují zpracování, zatímco tvrdé materiály nelze zpracovat.

Proto je základní věnovat pozornost hustotě materiálu před zpracováním. Je-li hustota příliš vysoká, je rovnocenná tvrdosti, ale tvrdost přesahuje tvrdost součásti (rotační kotouč) a nelze ji zpracovat. Nejen, že poškozuje součásti, ale také představuje nebezpečí, jako je létání nožů a zranění lidí. Proto obecně řečeno, v mechanickém zpracování, pokud má materiál nižší tvrdost než Kata, nelze ho zpracovat.

Existuje mnoho typů mechanických zpracovatelských metod, z nichž každá vyžaduje technické požadavky.Podle základních metod zpracování mechanických součástí je třeba věnovat pozornost následujícím materiálům, ohýbání, natahování, tváření, svařování atd., z nichž všechny jsou mechanické zpracovatelské metody.

Vzhledem k metodám zpracování je rozdělen na obecný chléb, počítání chleba, řezání kotoučů, laserové balení a řezání větrem. Podle metody zpracování je technologie podzemního zpracování také odlišná. Hlavními metodami mechanického uzemnění jsou počítání chleba a laserové zlomeniny.Výhodou laserové zlomeniny je, že tloušťka zpracovaného plechu je velmi velká, rychlost zlomeniny je velmi rychlá a zpracování je velmi měkké. Nevýhodou je, že nemůže být zpracována a tvořena najednou a díly dutin online by neměly být zpracovány tímto způsobem, protože náklady na zpracování jsou velmi vysoké.

Mezi hlavní metody svařování používané v mechanických zpracovatelských továrnách patří svařování jak, svařování Prazma jak, svařování plynem, tlakové svařování, tavné svařování, svařování kalem a různé aditivy.Svařování mechanických výrobků zahrnuje hlavně svařování jak a svařování plynem. Spojené s měkkostí, manévrovatelností, širokou použitelností, lze použít všechny polohy fúze, zařízení je jednoduché používat, trvanlivost je dobrá, náklady na chléb jsou nízké, ale pracovní intenzita je vysoká a kvalita je nestabilní, což určuje úroveň obsluhy. Ve srovnání se zdrojem tepla fúze Yak se teplo postižená oblast rozšiřuje, teplo je méně koncentrované než Yak a produktivita je nízká.